Jsem teď zlý a hnusnější, než jsem kdy byl ve své pozemské existenci. Ach, kdybych jen poslouchal.

Jakékoli pozemské trápení by bylo mnohem lepší než tohle. Zemřít pomalu agonizující smrtí na rakovinu; Zemřít v hořící budově jako oběti teroristických útoků 9-11. Dokonce být přibit na kříž poté, co byl nemilosrdně zbit jako Syn Boží;

Ale vybrat je podle svého současného stavu, nemám žádnou moc. Nemám na výběr.

Nyní chápu, že toto trápení a utrpení je to, co pro mě Ježíš Bore. Věřím, že trpěl, krvácel a zemřel, aby zaplatil za mé hříchy, ale jeho utrpení nebylo věčné. Po třech dnech vstal vítězstvím nad hrobem. Oh, já věřím, ale bohužel, je příliš pozdě.

Protože stará písnička s pozvánkou říká, že si tolikrát pamatuji slyšení, jsem „One Day Too Late“. Všichni jsme věřící na tomto strašném místě, ale naše víra se rovná NICI.

To je příliš pozdě.

Neexistuje žádná úleva, ani jedna kapka vody, která by ochladila můj oteklý jazyk. Abych tomuto místu mučení přidal ještě více utrpení, vím, že si zasloužím být zde.

Vzpomínám si na toho starého kazatele, který četl: „A kouř jejich trápení stoupá na věky věků: A nemají žádný den odpočinku ani noci“, a to je možná nejhorší na tomto strašném místě.

PAMATUJI SI.

Pamatuji si bohoslužby. Pamatuji si pozvání. Vždycky jsem si myslel, že jsou tak drsní, tak hloupí, tak zbyteční. Vypadalo to, že jsem na takové věci příliš „tvrdý“. Teď to vidím úplně jinak, mami, ale moje změna srdce v tomto bodě nic nezáleží.

Žila jsem jako hlupák, předstíral jsem se jako blázen, já jsem umřel jako blázen a teď musím utrpět muka a úzkost blázna.

Mami,

jak mi tolik chybí pohodlí domova. Už nikdy nebudu znát vaši něžnou pohlazení po mém horečnatém čele. Žádné další teplé snídaně nebo domácí jídla. Už nikdy nebudu cítit teplo krbu v mrazivé zimní noci.

Nyní oheň pohltí nejen toto zahynulé tělo zabalené bolestí nad srovnávání, ale oheň hněvu Všemohoucího Boha spotřebovává moji vnitřní bytost úzkostí, kterou nelze správně popsat v žádném smrtelném jazyce.

Toužím jen procházet svěží zelenou loukou na jaře a prohlížet si krásné květiny a zastavit se, abych si vzal vůni jejich sladkého parfému.

Místo toho jsem rezignoval na pálivý zápach síry, síry a tepla tak intenzivního, že mě všechny ostatní smysly prostě selhaly.

Bez ohledu na to, není Ducha svatého, který by se za nás přimlouval. Modlitby jsou tak prázdné, tak mrtvé. Nepředstavují nic víc než pláč za milosrdenství, o kterém všichni víme, že nikdy nebude zodpovězeno.

Varujte prosím mé bratry mami.

Byl jsem nejstarší a myslel jsem si, že musím být „cool“. Prosím, řekněte jim, že nikdo v pekle není v pohodě. Varujte prosím všechny své přátele, dokonce i mé nepřátele, aby přišli také na toto místo mučení. Jak strašlivé je toto místo, mami, vidím, že to není můj konečný cíl.

Když se Satan směje všemu nám a když se k nám při této svátku bídy neustále připojují zástupy, neustále nám připomínáme, že jednoho dne v budoucnu budeme všichni předvoláni, abychom se zjevili před Soudným trůnem Všemohoucího Boha.

Bůh nám ukáže náš věčný osud zapsaný v knihách vedle všech našich zlých skutků.

Nebudeme mít žádnou obranu, žádné omluvy a nic jiného, ​​než přiznat spravedlnost našeho zatracení před nejvyšším soudcem celé Země.

Těsně před vržením do našeho konečného cíle trápení, Ohnivého jezera, se budeme muset podívat na tvář toho, kdo úmyslně utrpěl trápení pekla, že bychom od nich mohli být osvobozeni.

Když tam stojíme ve své svaté přítomnosti, abychom slyšeli prohlášení našeho zatracení, budete tam mami, abyste to všechno viděli.

Prosím, odpusťte mi, že mi zavěsil hlavu v hanbě, protože vím, že nebudeme schopni nést tvář. Budete již přizpůsobeni obrazu Spasitele a já vím, že to bude víc, než já mohu stát.

Rád bych opustil toto místo a přidal se k vám, a tak mnoho dalších, které znám už několik let na Zemi.